Klasika pro začátečníky

Nikdy jste ve škole nepropadli čtení klasiky a povinné četby, ale zajímalo by vás, co se v ní schovává? Proč o ní všichni pořád mluví a proč ji máme číst? Jenže při každém pokusu to na vás prostě bylo moc – moc dlouhé, moc hutné, moc těžké, moc nudné… Tenhle článek je pro vás!

Poradím vám totiž, jak se do klasiky pustit jako začátečník, abyste si to zjednodušili. A třeba jí propadnete jako jiní 🙂 Tady jsou základní tipy pro začátky s klasickou literaturou.

 

Neberte si větší sousto než zvládnete

Mohlo by se zdát naprosto jasné – a přesto řadu lidí odradí přesně tahle chyba. Když se rozhodnete poprvé číst klasiku, není úplně chytrý nápad se pustit do Bratrů Karamazových (tady se tedy bavím o knižní předloze, protože audiokniha je značně zkrácená) nebo Moby-Dicka.

Pokud se totiž vrhnete do knížek, které by mimochodem mohly sloužit jako vražedné zbraně (podobně jako všechna díla pánů Minnier nebo King), rychle to vzdáte.

Vyberte si nějaké jednodušší – zkuste kratší audioknihy – tak třeba Orwellova Farma zvířat je dokonalým úvodem a sedí i na to, že byste měli začít moderní klasikou (tím myslím čímkoli vydaným po první světové válce).

Většina lidí má totiž s klasikou problém v tom, že je pro ně jazykově nesrozumitelná. Tady ve většině případů platí přímá úměra. Čím novější je dílo, tím stravitelnější pro vás bude jeho jazyk.

PS: Jednou se k těm zmíněným ale dopracujte, protože jsou skvělé 🙂

 

Začněte dětskou klasikou

Při studiu literatury v angličtině jsme začínali semestrem dětské klasiky a nejdřív mi to nedávalo smysl. Jakmile jsme se ale o rok později dostali ke čtení Keatse nebo Shakespeara, hned jsme všechno zvládali jednoduše. Protože jsme na to šli postupně a to samé platí i pokud začínáte s klasikou ve svém rodném jazyce.

Možná to zní hloupě, ale funguje to. Dětská klasika je jazykově jednodušší a většinou i kratší, takže splňuje dříve zmíněné body. Bude vás bavit a bude vaší vstupní bránou do světa klasické literatury.

Moje tipy? Malý princ, Foglarovy Rychlé šípy, Bylo nás pět, Robinson Crusoe. Nebo třeba Anne ze Zeleného domu, tu si totiž zamiluje i každý dospělý. Ty předchozí hrdiny samozřejmě také, ale Anne vám tak zvláštně pronikne do srdce. V nové interpretaci Kláry Sedláčkové je navíc neskutečná.

 

Najděte si oblíbeného autora

Jakmile se vám povede najít oblíbeného autora (pro mě je to Jane Austen), poslechněte si od něj všechna díla. Pokud vám totiž vyhovuje jeho styl, budou se vám líbit. A voilà, jste čtenářem klasiky 🙂

Pokud vám víc vyhovuje syrová realita a charakterizace postav, bude to třeba Dostojevskij (zkuste začít kratším a jednodušším, ale přesto působivým, jako Idiot). Pro skvělé vykreslení lidské povahy hledejte Balzaca nebo Tolstého.

V případě vizionářských příběhů psaných srozumitelným jazykem (a přesto nádherně) si vyberte Karla Čapka nebo George Orwella.

Pokud máte rádi detektivky a horory, volte povídky E.A. Poea, nebo příběhy o Sherlockovi, jejichž autorem je Arthur Conan Doyle.

Chcete se zasmát? Zkuste Gogolova Revizora nebo Osudy dobrého vojáka Švejka. Máte rádi dobrodružství? Vrhněte se na Alexandra Dumas.

Zkrátka a dobře, vyberte si, co vám sedne. Tak máte největší šanci, že vás poslech neodradí.

 

Nezdávejte se

Pokud je na vás některá klasika moc hutná, klidně si ji rozdělte na části a mezitím poslouchejte něco odlehčeného. Podstatné je, že se k příběhu vrátíte. U některých knih budete schopni poslouchat najednou, ale některé je třeba rozložit.

Hledejte a zkoušejte různé styly a různá období. Klasická literatura zahrnuje celá tisíciletí. Určitě si najdete období, které vám bude nejvíc vyhovovat.

 

Na závěr

Chtěli byste se do toho pustit, ale přeci jen si neumíte vybrat, čím začít? Žádný problém! Napište do komentářů (nebo na mail, to už je na vás), co normálně posloucháte. A já vám na základě toho nějakou tu klasiku pro vás ušitou doporučím.

 

 

 

(Visited 187 times, 1 visits today)