Jak mi Bullet Journal pomáhá být produktivní

Pokud jste někdy bojovali s odpovědností, produktivitou a zapomínáním, jste na správném místě. Dlouhé roky jsem se snažila trošku víc zorganizovat. Každý rok jsem začala diář s pocitem, že tentokrát už to vydržím a dotáhnu to dál. Vydržela jsem to tak týden, maximálně měsíc.

Než jsem objevila metodu Bullet Journal.

Teď si sice připadám jako reklama na Perwoll… Ale svůj BuJo tahám všude, takže bych ten špíl zvládla dotáhnout do konce i s ukázáním dotyčného produktu.

Ale zpátky k věci – pokud pro vás nejsou normální diáře, zastavte se a čtěte. Protože i vy můžete dosáhnout nějakého pořádku a pamatovat si to důležité.

 

O co jde?

Bullet Journal zní dost… anglicky. Používám ten termín proto, že si nejsem vědoma fungujícího českého překladu (bylo by to něco jako „odrážkový diář/deník“). Je těžké zachytit jeho podstatu. Je to totiž takový jednoduchý zápisník. A nejen to, je to váš diář, místo na poznámky, kreativní sešit a cokoli od něj budete chtít.

Jeho tvůrcem je Ryder Caroll, který o tom mimochodem píše knihu, měla by vyjít v říjnu letošního roku. Podle něj máte díky tomuto diáři přehled o minulosti, pořádek v přítomnosti a možnost navrhnout si budoucnost. Což je asi nejhezčí a nejpravdivější definice BuJo.

Ryder si s nápadem pohrával dlouho a jeho výsledný produkt měl pomoci s diagnózou poruchy pozornosti. Dnes už je z toho celosvětový fenomén, který lidem pomáhá být efektivnější, produktivnější, soustředit se na to důležité.

 

To nestačí diář?

Nestačí. Mně rozhodně nestačil. Diáře mi vždycky způsobovaly vyrážku, protože mě svazovaly. Diktovaly mi, kolik prostoru dostane každý den, prázdná místa se mi vysmívala. A naopak, v příliš zaneprázdněném období v nich nebylo místa dost.

Žádný prostor pro kreativitu, žádné uzpůsobování. Zbytečné stránky navíc, nepotřebné informace, málo variací. Takže mi žádný nikdy nevydržel.

BuJo si píšu/tvořím téměř rok a už to ani nechci měnit. U mě jde o tu volnost. Na začátku máte prázdný sešit – a jak s ním naložíte, to je na vás. A stejně tak je na vás i míra kreativity, s jakou k tomu přistoupíte.

 

Proč to funguje

Body číslo 1 a 2 už jsem zmínila. Tenhle diář funguje pro lidi trpící poruchou pozornosti. Ale zajdu i dál, protože žijeme v době, kdy mají lidé prakticky menší schopnost udržet pozornost než akvarijní rybičky. Variabilita tohohle diáře pomáhá se soustředěním a když nevěříte mně, poslechněte si TED talk Rydella, kde mluví o svém vlastní ADD.

Zároveň funguje pro kreativní lidi. A opět bych mohla zahrnout všechny, protože každý z nás je kreativní, ať tak či onak (pusťte si audioknu Génius v nás). Pokud ale tvoříte, ať už píšete, malujete nebo děláte cokoli jiného, většinou nemáte rádi svazující hranice. A přesně ty BuJo odstraňuje. Na začátku je prázdný sešit a otěže držíte pevně ve svých rukou vy.

Díky BuJo dáváte průchod svým myšlenkám a tím, že jsou na papíře, vlastně si uklízíte v hlavě. Pak máte víc prostoru a klidu na přemýšlení a další kreativu i řešení úkolů, protože to pořád nemusíte držet v hlavě.

Ivan už se jednou rozepsal o tom, že naše hlava je na uchovávání poznámek to nejhorší místo. A má pravdu.

Někteří lidé pro tenhle typ zapamatování a úkolování používají digitální nástroje. Jenže BuJo má jako analogový systém větší výhodu, tou je totiž lepší pamatování. Při psaní rukou totiž zaměstnáváte víc smyslů a úkoly se vám tak lépe zapisují i v hlavě a posíláte tak mozku signál že tyhle úkoly jsou pro vás důležité. Neučili jste se někdy pomocí psaní? Já jsem se na státnice učila přepisováním a musím říct, že to fungovalo.

 

 

 

Jak začít

Tak jo. Líbí se vám ten nápad a chcete začít, ale kde? A co vlastně máte dělat?

Potřebujete sešit. Jakýkoli. A když začínáte, tak je i fajn použít nějaký levný a obyčejný. Ostatně ten můžete použít i když pokračujete. Podstatné je, aby vám vyhovovala velikost a styl stránek. Volba je opravdu jen a jen na vás.

Jako další potřebujete psací potřeby. Wow, já vím, tenhle návod byl extra nutný, proč jsi o tom psala článek, Petro?!!

U obou platí, pište a čmárejte s tím a na to, co vám vyhovuje. Já jsem začínala s obyčejnou propiskou a Harry Potter diářem od Moleskine (který jsem dostala a byl linkovaný). Rychle jsem si uvědomila, že nejradši čmárám „obyčejnými“ centropenkami a protože nemám ráda přikázanou šířku řádku (já vím, mám asi problém s omezeními v jakémkoli smyslu), volbou pro mě byly bílé stránky.

Postupem času jsem se ale naučila, že pokud jste pako bez talentu a ještě k tomu lempl, nejlepší pro vás bude papír tečkovaný.

Nesvazuje vás a zároveň vám dává lepší možnosti působit spořádaně. Přešla jsem na Leuchtturm, jejich heslem je, že na detailech záleží a přesně to na nich mám nejradši – a mají číslované stránky, takže o to se nemusíte starat. Čísla mi svazující nepřijdou, dají se totiž lehce ignorovat.

Jednou jsem si při objednávání online nechtěně objednala větší než A5 a od té doby už jsem nechtěla jiný – je to Leuchtturm 1917 B5. Mimochodem, ukázala jsem ho před Vánoci Ivanovi a jaký formát myslíte, že dneska používá? Takže už mi zbývá přesvědčit kolik lidí, abych byla influencer??

 

Jakmile máte sešit a tužky, můžete začít. Chcete ho využívat na úkoly? Super, začala bych ročním a měsíčním přehledem a potom postoupila k jednotlivým dnům. A pokud vás přehledy nezajímají, tak co. Začněte rovnou úkoly na ten den. Začít můžete, jak chcete.

Na internetu zároveň existuje spousta návodů a rad, zkuste si na Pinterestu vyhledat Bullet Journal a otevře se vám nový svět.

Do svého BuJo si pište to, co je důležité pro vás. A pište ho tak, jak vám vyhovuje. Jeho autor přišel z úplně jednoduchou metodou bez jakýchkoli příkras. Na začátek si jednoduše napište legendu, podle které budete úkoly označovat a potom pište samotné úkoly. Jeho návod najdete tady.

Teď následuje část toho, jak to dělám já. Nevolím cestu úplné strohosti, ale zároveň musím upozornit na to, že výtvarný talent mám spíš v mínusu, i proto mám ráda ten tečkovaný papír. Díky němu zvládne i můj BuJo vypadat alespoň trochu pěkně. Zároveň aktivně využívám pinterest a za ty měsíce zkoušení už jsem prošla celou řadou nápadů – některé nefungovaly, jiné mě chytily a ponechala jsem si je. Takhle to dělám dnes.

 

Bullet Journal pro lidi, kteří nepochytili moc uměleckého talentu, ale mají rádi pěkné věci

Já používám BuJo jako nástroj, který mi pomáhá být efektivnější a věci si pamatovat, ale zároveň i plnit úkoly a neodkládat je na později. Zároveň ho ale používám pro své psychické zdraví i kreativitu.

Jak ho rozložím?

Jako první si na začátek dělám přehled roku. Je úplně jedno, kdy začínáte. Já jsem začínala v srpnu. Tak si buď načrtněte rok celý, nebo prostě začněte od měsíce, ve kterém aktuálně jste. Svůj život mimochodem můžete začít měnit kdykoli, nemusíte čekat na 1. ledna.

V ročním přehledu mám kalendář (viz obrázek výše, ten nebyl příkladový, takže je anglicky, protože já svůj BuJo píšu anglicky) a potom přehled velkých akcí. Na další straně mívám své plány na daný rok. Stanovíte si své hlavní i podružné cíle a to je váš odrážecí můstek.

Jako další je u mě prostor na různé přehledy, které platí celou dobu – sem pro mě patří věci jako šetření, sledování nálady, hubnutí, motivační citáty, sestavování rozpočtu, oblíbené knihy, adresy známých, narozeniny a podobně. Mohla bych pokračovat, vyzkoušela jsem už celou řadu dalších záznamů, ale ty vyjmenované jsou tím, co mi zůstalo.

Na obrázku výš (reálně jsem používala, takže anglicky) je systém, který mi vyhovoval jen chvíli – totiž plánování jídel a úkolů na určité období pomocí lepících papírků. Takže tyhle dvě stránky jsem mohla neustále měnit, ale neztrácet čas jejich přípravou.

Ve svém Bullet Journalu ale můžete měřit a pozorovat opravdu cokoli, takže výběr je na vás. Tady jsou příklady toho, co dělám já: Na levé stránce je způsob, jak si zaznamenávám roční cíle. Na pravé jsou zmenšeniny (každá věc většinou zabere svou stránku) toho, jak zaznamenávám šetření, hubnutí, měření nálady.

 

Na začátku každého měsíce si píšu přehled měsíce. Tam mám jednak události, které mě čekají. Ale hlavně dílčí cíle na cestě ke splnění těch ročních cílů. To je totiž podstatná část toho, když si za něčím jdete.

Pokud rozumíte anglicky, doporučuju video Brendona Burcharda na téma měsíčních cílů a toho, jak si vlastně plánovat rok, abyste opravdu něčeho dosáhli. Jakmile si totiž stanovíte nějaký cíl, je dobré si ujasnit kroky, které k jeho dosažení potřebujete podniknout. Jinak je to spíš takový sen.

Během měsíce se k téhle části vracím, takže já si ji obvykle nějak zvýrazním (pomocí pásky washi tape ze strany papíru), abych mohla na stránce hned otevřít.

Jako další jsou na řadě cíle a úkoly na týden. Tady už je to konkrétní. V týdenním přehledu si rozepisuju úkoly a plány na daný týden. Ty nejdůležitější pracovní úkoly, ale i plány na volný čas, případně učení (v mém případě němčiny). Na příkladovém obrázku jsem to hodně zjednodušila, ale zase jde o systém, který si sami přizpůsobíte. Vypíšete si, na čem vám záleží.

 

Většina lidí si různé návyky sleduje v měsíčním logu, já jsem ale zjistila, že tam rychle ztrácím zájem a vyplním jen první část a na věc zapomenu. Proto jsem je přesunula do toho týdenního. Zvyky, které chci získat nebo v nich pokračovat najdu tady. Pro mě jsou to věci jako pít 2 litry vody denně, každý den číst nebo třeba chodit na procházky. Cokoli je pro vás podstatné, zapište si to a sledujte, jak moc se vám to daří.

 

Opět se vrátím k té většině lidí, ale všimla jsem si, že většina používá týdenní dvoustránkový log i jako prostor pro denní úkoly. To já nedělám, protože ze dne na den potřebuju větší prostor pro různorodost.

Takže jednotně používám akorát nadpisy dní a zarážky pro úkoly. Ale každý den má různě velký prostor podle toho, jestli si ještě zapisuju poznámky z meetingů, nebo chystám strukturu článků, zapisuju myšlenky, plánuju…

A většinou moc neřeším, když něco pokazím. Prostě škrtnu a jedu dál. Nic nemusí být perfektní. Viz obrázek níže u denních úkolů 🙂

 

 

Jak je to s tou produktivitou?

Před objevením BuJo jsem si taky musela všechno zapisovat. Platilo u mě to, že co si nenapíšu, to není. Myslím si, že do stejného bodu už se dávno dostala celá řada lidí. Vlastně možná ani neznám nikoho, kdo si všechno pamatuje. To by byl takový jednorožec. Ale tak bych si přála znát jednorožce! Jestli jím jste, ozvěte se v komentářích 🙂

Psala jsem si poznámky na počítači, telefonu, používala Trello (perfektní nástroj, pokud pro organizaci preferujete spíš digitální nástroje, nebo chcete kombinovat), psala jsem si poznámky na papírky. A potom jsem nevěděla, kde co mám.

Měla jsem něco udělat, ale napsala jsem si to na papírek v pracovně, když jsem pracovala venku. A tak úkol neexistoval, když se do hlavy tlačily další.

Na mě BuJo funguje díky tomu, že vím, kde cokoli najdu. Všechno najdu v něm. Pomocí číslování stránek a obsahu se navíc dají informace celkem rychle najít. Ten obsah si tvoříte sami a ani si ho tvořit nemusíte, to je na vás. Já vím, ta fráze je to na vás by měla být nadpisem článku, když ji neustále opakuju. Ale nemůžu to dostatečně zdůraznit. Je. To. Celé. Na. Vás.

Já si do obsahu píšu jen věci, ke kterým se budu chtít vracet. Pokud si zapíšu nějaký nápad, tak si číslo stránky zapíšu do obsahu, abych později nemusela listovat. Do obsahu si rozhodně nezaznamenávám denní úkoly, které jsem navíc všechny zvládla.

Jako systém na úkoly používám odškrtávací boxy. Protože je pro mě nanahraditelný pocit, kdy si zaškrtnu hotový úkol. A díky existenci denních, týdenních i měsíčních úkolů toho zvládám víc. U mě je to z části i kvůli pocitu viny.

Nechci skončit den, pokud nemám odškrtaná všechna políčka. Nebudeme si lhát, děje se to, proto existuje znak pro přesouvání. Ale jakmile přesouvám, nemám z toho dobrý pocit, a tak se mu příště snažím zabránit. Zároveň si úkoly řadím od nejdůležitějšího k těm méně důležitějším. Abych ráno dala tu pomyslnou Twainovskou žábu a teprve potom se věnovala dalším věcem.

 

Kde na to všechno mám vzít čas?

Pokud nepotřebujete hezky vypadající BuJo a budete k tomu přistupovat jako já, upřímně vám stačí deset minut denně. Ty si s velkou pravděpodobností najdete. Je to čas na tvorbu zápisů, zbytek času budete rádi, že máte prostor, kde vidíte černé na bílém, co vás čeká.

Já k tomu většinou přistupuju tak, že během týdne všechno tvořím jen v obrysech a ryze prakticky. Každý večer mám 5 minut na zápis úkolů na druhý den. Ráno je zkontroluju a doplním. To je ta úkolová část.

(Pokud do toho chcete dát víc, já si ještě ráno píšu tzv. Morning Pages, takový proud vědomí, to už trvá dalších 10-15 minut. To je ale nad rámec. Mně tyhle ranní stránky pomáhají s kreativitou v zoufalých obdobích. Pokud by vás zajímaly, je to celkem jednoduché – každé ráno si sednete a napíšete 3 strany textu. Rukou a o čemkoli. Podstatné je, že to vždycky musí být 3 strany.)

Týdenní přehled a dokreslování čmáranic a barviček si nechávám na neděli odpoledne/večer. Beru to totiž jako svoji relaxační rutinu. Pustím si nějakou audioknihu a čmárám rámečky, dobarvuju nadpisy a tak dále.

Občas si takhle v neděli vyjdu z té praktické stránky do té hezké a z Pinterestu překreslím omalovánky, které si pak vybarvuju. Nebo si vypisuju citáty a zase dobarvuju. Beru to jako relax podobný klasickým omalovánkám. Jen mám zase na všechno prostě jen jeden sešit. Všechno na jednom místě.

Ta příprava na úkoly na týden v neděli večer mi zároveň pomáhá zase uklidit v hlavě. Jakmile mám srovnáno, co mě čeká, můžu si to začít třídit v hlavě a zkrátka se mi potom líp usíná.

 

Na závěr – v čem mi BuJo pomohl a pomůže i vám

Jednoznačně je to produktivita a organizace. Jsem člověk, který nenáviděl plánování. Teď si plánuju i to, že jdu do kina. Ale hlavně tolik nezapomínám. Vdždycky vím, kde všechno najdu.

Kreativita. Když máte všechno rozdělené a uklizené, získáte i prostor pro kreativitu. Můžete si psát jen týdenní úkoly, pokud vám to vyhovuje. Já mám ráda i denní plány, protože si to v nich rozdělím od toho nejdůležitějšího a kreativa je většinou na řadě první. A protože máte ty úkoly na později rozepsané, nemusíte se strachovat, že když teď budete něco vymýšlet, později zapomenete na administrativní hlouposti. Máte je zapsané a můžete být v klidu.

Psychika. Jak jsem psala, příprava diáře je pro mě relax s audioknihou. Čas, kdy se uvolním. Takový potřebuje každý člověk. Já využívám BuJo i k psaní poznámek a myšlenek a zároveň i sledování nálady a návyků. Existuje i celá řada cvičení, která můžete realizovat v BuJo a která pomáhají vašemu psychickému zdraví. U psaní si totiž často uvědomíte něco, co jste předtím neviděli. Nebo můžete zpětně sledovat své vzorce chování, myšlení… Dá se to využít mnoha způsoby 🙂

 

A teď nastala ta část, kde se chci zeptat, jestli nějaký typ diáře jako je BuJo používáte a jak u vás funguje?