Co posloucháme #27

Pokud chcete nahlédnout za oponu a podívat se na to, co posloucháme my, tady je vaše další šance. Nebo jestli hledáte inspiraci, třeba tu i nějakou najdete. Posloucháme totiž rádi a často – je to hodně překvapující, vím. Bez dalších okolků je tady ale to, co posloucháme teď.

 

Ivan

Keď som dopočúval Nevracej se, posledné diel zo série Jacka Reachera, nevedel som prestať. A tak som sa vrhol hneď na anglickú verziu siedmeho pokračovania s názvom Without Fail.

Hneď po skončení na ďalší diel s názvom Visitor a následne Persuader (veľa som šoféroval a Jack je super spoločník na nudných cestách). Sériu populárneho Lee Childa som si obľúbil hneď prvým dielom s názvom Killing Floor (Jatka), no nezobral som to tak zhurta ako počúvanie Harryho Bosha či Harryho Holleho. Pekne pomaly.

Napriek tomu, že český Jack Reacher v podaní Vasila Fridricha je nahovorený super, na anglického v prevedení Jeffa Hardinga sa nechytá. Čo stále nie je dobre pochopené v našich končinách je, že profesionál vystupuje profesionálne za každých okolností. Navyše vojak a policajt, zvyknutý na stres, nebezpečenstvo, rozkazy, pravidlá. V češtine Jack Reacher občas tápa, nie je si istý, váha, pochybuje. V originále je to však všetko, čo si pod charakterom ako on predstavujem.

Vie čo vie a čo vie robí bez váhania, bez pochybnosí, bez tápania. Vždy tvrdý, vždy vyrovnaný, vždy pripravený na to najhoršie. Nie je však žiaden macho, nie je alkoholik, nie je depresívny policajt či namyslený vojak. Je priamočiary a v podstate jednoduchý človek, ktorý žije ako život plynie. Ak niekto hovorí o simplicite, Jack ju naozaj aj žije (minimálne na stránkach Childových noviel).

Dodnes nerozumiem, ako sa z blonďavého, takmer dva metre vysokého a mohutného JR stal malý, čiernovlasý Tom Cruise na filmovom plátne. Škoda. Obrovský potenciál týchto filmov bol podla mňa zahodený hneď v zárodku. Kto túži po totálnej priamočiarej krimi oddychovke bez komplikovaných dejových línií, Jacka bude milovať. Napriek tomu, že policajtov, aj keď iba bývalých, vlastne nikto nemá rád…

 

Mirka

Tak som sa pridala ku Kubovi a Michalovi do Klubu ľudí, čo počúvajú audioknihu Svatebni cesta do Jilji. Oni to už majú za sebou a ja počúvam teraz.

Bez okolkov poviem, prečo som si ju vybrala. Obal. Proste ten obal mi nedal pokoj a tak sa mi zapáčil, ze som jej nakoniec neodolala.

Viem, ze podla tejto knihy bol natočený aj film, ale popravde som ho nevidela, ale keď dopočúvam, tak si ho pozriem, lebo som zvedavá.

Audiokniha má všetko, čo čakám od takej oddychovej audioknihy. Je ľahká, dobrodružná, trochu vtipná, trochu romantická a isto z nej vyplýva, že ženy sú lepšie jak muži, lebo sa spýtajú na cestu, keď sa stratia 😀

 

Michal

Koho počúvam? No samozrejme Mirku, Petru a aj Ivana. Jááj, že čo počúvam? ahá, som ti dobre nerozumel ked si šomreš pod nos. No audioknihu, predsa. Jááj, akože akú? Ahá, to je už zase mesiac preč? Petra, ty s tým otravovaním nikdy neprestaneš… Jááj, akože to ľudia čítajú, že dobre im poradiť, no však to si prečo nepovedala hneď?

Pred pár dňami som dopočúval Otčinu, splnil som si tak jeden rest z môjho zoznamu a bolo to príjemné prekvapenie. Síce dramatizácia, ktoré zrovna nevyhľadávam, ale spracovanie veľmi príjemné, dej svižný a nápaditý. Inteprétom je tam docela dosť, však dramatizácia, ale hlasy sa mi s postavami dobre spojili, netápal som kto je kto a celú audioknihu som si tak poriadne užil. Za mňa výborné.

A teraz mám rozpočúvané Soudné sestry, Terry Pratchet je super, ale to asi všetci vedia, takže audiokniha je klasicky vtipná a ani chvíľu nenudí. Trochu som sa obával, či mi nebude vadiť že to je nahovorené interprétkou, nejak som zvyknutý viac na interprétov, ale práve naopak. Príjemný hlas Zuzany Slavíkovej a jej skvelá práca túto už aj tak skvelú audioknihu posúvajú do audioknižných výšin.

Jediné, čo mi trochu na začiatku vadilo, bolo pomalšie rozprávanie. Ale to pripisujem tomu, že kvôli Petre som do našej mobilnej aplikácie pridával zrýchlené prehrávanie a jeho intenzívne testovanie vo mne dospelo k pocitu, že všetky audioknihy sú pomalé. Takže moc ďakujem Petra, akože fakt díky moc. Takže teraz každú audioknihu počúvam rýchlosťou 1,5x alebo viac. Pozítívum je, že za rovnaký čas si toho stihnem vypočuť ešte viac 🙂

 

Petra

Po nahrávání dílu Audinovinek s Vítkem Šeborem z Jan Melvil Publishing jsem si hned šla koupit audioknihu Why We Sleep od Matthewa Walkera. K jejímu poslechu jsem se ale dopracovala až teď.

Ač totiž autor podporuje posluchače a přímo ho vybízí k tomu, aby u jeho knihy usínal, mně se nechtělo. Protože je to až moc zajímavé na to, abych to kouskovala. Takže jsem čekala na nějaký souvislý čas. A ted konečně nastal.

Mám za sebou něco pod 3 hodiny (audiokniha má dohromady 14) a už teď jsem přesvědčená o tom, že budu poslouchat znova a kupovat verzi tištěnou, ale v češtině, abych mohla přesvědčovat ostatní a půjčovat to všude kolem. Melvil totiž teď v červnu chystá tištěnou. A co je mnohem lepší zpráva, za ní bude následovat i audiokniha. Jupí!

Co o ní říct, co o ní říct. Je to pecka. Hned od začátku. Mluví o tom, proč spíme (překvapení), jak tělo funguje, co se děje, proč to potřebujeme a jak se zlepšit. Já si nepotrpím na osobně-rozvojové příběhy vyprávějící zkušenosti nějaké Lucky, na jejichž pozadí si máte uvědomit souvislosti podávaného faktu. Lucka je mi ukradená a považuju jí za omáčku, která mě brzdí. Tady ta omáčka není a já bych ani nemohla být šťastnější.

Neznamená to, že by ta kniha postrádala příběhovost, ale podobně jako u Nikdy nedělej kompromis jsou to příběhy zábavné. Například ty o vědcích, kteří zkoumali cirkadiánní rytmy. To je příběh, který vás chytí, zaujme, poučí a hlavně zajímá. Teda alespoň mě 😀

Pravdou je, že naše společnost trpí akutním nedostatkem spánku. Můj ideál je spát 9 hodin denně a chodím spát dřív než děti, takže já se do toho nepočítám. Ale znám tu druhou stranu, protože se setkávám s výčitkami nebo výsměchem okolí. Žijeme v době, která diktuje, že prostě spát nemusíme a je to vlastně ztráta času. Mně to tak nikdy nepřipadalo a i díky téhle knize mám argumenty, které můžu použít na skeptiky.

Pokud jste jedním z pochybovačů a nebo lidí, kteří spí tak 4-6 hodin denně, tohle je pro vás povinná literatura. Možná vás dost vyděsí, ale bude to pro vaše dobro 🙂

 

Jakub

Nedávno jsem se, v touze doplnit si své literární obzory, vyhecoval k poslechu audioknižní novinky Zákrok. Dosud jsem totiž s romány Robina Cooka neměl to potěšení a z jakéhosi vnuknutí jsem se rozhodl napravit to právě teď.

A byla to dobrá zkušenost. Poslech mě totiž vyvedl z přesvědčení, že nic horšího, než podbízivé romány Dana Browna mě nemůže potkat. Možná jsem si vybral špatného Cooka (Zákrok nemá v knižních diskusích zrovna nejvyšší skórem jak jsem zjistil později), ale nemám už potřebu zkoušet cokoliv dalšího.

Okatá snaha přiblížit se právě Danu Brownovi, plochá zápletka, charaktery postav jako z jiné planety, jejich nesmyslné jednání i v celkem banálních situacích, neustálá autorova potřeba mentorovat a vnucovat čtenáři vlastní přesvědčení, špatná literární kvalita – to vše dělá ze Zákroku béčkovou až céčkovou záležitost.

Audioknižnímu zpracování nicméně nelze nic vytknout. Cookův text nenabízí žádný prostor pro zajímavější interpretaci než je prostá četba. Ostatně ani rozepsání do více hlasů by z takové slátaniny nedokázalo vykřesat nic kloudného. Zde by pomohlo snad jen razantní krácení, lépe kompletní přepsání, ještě lépe jiná zápletka a kompletní přepsání, či úplně nejlépe páter Koniáš.