Co posloucháme #18

Milí čtenáři blogu, snad si užíváte krásné léto (pokud jste tedy těmi, kteří mají léto a prázdniny rádi – pokud jste jako já a odpočítáváte dny do podzimu, už se nám to krátí!). Čas nám letí, červenec se zdárně blíží ke svému konci, a tak nastal čas se zase jednou podělit o to, co byste zaslechli hrát z našich sluchátek.

Ivan tentokráte není součástí, jelikož je na dovolené a Petra ho pravděpodobně nedostatečně otravovala s tím, aby rychle napsal, co poslouchá.

Bez dalších okolků, tohle teď posloucháme my:

 

Mirka

LO-LI-TA

Momentálne môj audioknižný zázrak. Vždy ma svojim spôsobom fascinoval námet a bola som zvedavá. Nikdy som sa však nepustila do čítania Nabokova. Dáko mi nikdy nepadol do ruky (ale jo, filmy som fakt videla).

No a potom vyšla audiokniha a čakala som len na správnu chvíľu, ktorá konečne nastala a hovorím OWWW!

Jasné, nie je to kniha ku ktorej sa človek vracia a bude ju počúvať dokola a dokola, ale aj tak by som ju zaradila do mojej TOP 5 medzi všetkými audioknihami. Je úplne dokonalá a veľkú zásluhu na tom má Miloslav Mejzlík, ktorý je doslova bezchybný. Stvárnil Humberta, ktorý sa pohybuje medzi túžbou a zúfalstvom a verím mu to. Presne tak by podľa mňa vyzeral.

Už dlho sa mi nestalo, že by som bola tak strašne zaujatá nejakou audioknihou, že sa mi ťažko aj hľadajú správne slová, pretože nič sa mi nezdá dosť dobré. Jediné slovo, čo sa mi zdá dostačujúce, je DOKONALÁ.

 

Jakub

Budu tentokrát za audioknižního heretika a staromilce, ale budiž. Někdo to dělat musí.

V posledních dnech jsem poslechl pár rozhlasových nahrávek, které jako audiokniha zatím nevyšly. Ta první je alespoň k dispozici na Radiotéce: famózní groteska Hodiny od Karla Copa, která měla premiéru na Silvestra 1964. Špičkový výkon všech herců, zejména Josefa Kemra v hlavní roli, režie legendárního Jiřího Horčičky, mistrná zkratka a využití celých 42 minut, které nahrávka má. Doporučuji všem jako jedinečnou školu rozhlasové dramatické tvorby.

A potom ještě Činžovní dům od Slavoje Hontely – desetidílnou četbu v interpretaci Ladislava Lakomého, ke které mě pojí spíše osobní vztah než že by šlo o nějakou velkou literaturu. Nepříliš známý román o proudu 20. století v kulisách brněnského domu a jeho okolí, o lidech a době. Pro toho kdo zná Brno (konkrétně cestu z Mendláku do Pisárek) a zajímá se alespoň trošku o dějiny tohoto kdysi mnohonárodnostního města, mohu četbu doporučit. V podání pana Lakomého je to navíc zážitek jako Brno!

 

Michal

Čo práve počúvam? Výborná otázka, Petra, ďakujem! 🙂

Ja práve počúvam Zdochnuté srdce od Eli Elias. A kým audioknižne sa jedná o novinku, knižne ani tak nie.

Kniha bola vydaná ešte v roku 2009 a mojej pozornosti vtedy úprimne ušla. Ale to je vlastne len dobre, lebo by som po tejto audioknihe zrejme nesiahol. Lebo to, čo som už čítal, už druhý krát nečítam a teda ani nepočúvam.

Do konca audioknihy mi ostáva asi 20 minút a možno by som ju aj dopočúval, keby si ma ty, Petra, stále nerušila. Napríklad aj tým, aby som napísal, čo práve počúvam. Ale odpúšťam ti. Taký som ja.

No, v skratke je to príbeh 40 ročnej ženy, rozvedenej, s dieťaťom, zvláštnou matkou, čudnými kamarátmi a čudesnými zážitkami. Audiokniha je to vtipná a to aj vďaka interprétke, ktorou je Zuzka Fialová, ktorá sa na takýto typ hlavnej hrdinky tak nejak hodí.

Ak by som ju mal odporučiť, čo samozrejme rád spravím, tak určite ľuďom, ktorí:
– majú alebo mali radi Matkina, slovenského spisovateľa, ktorý písal v podobnom štýle
– dostali chuť na niečo kratšie ale o to pohodovejšie
– sa nepohoršia pri prvej nadávke, lebo však aj v reálnom svete sa nadáva, tak prečo nie aj v audioknihe
– by sa radi odreagovali od vrážd, thrillerov a iných namáhavejších žánroch.

Za mňa dobré, nie je to žiaden Kafka, je to jednoduchší typ literatúry ale my, čo sa nehambíme priznať, že nám to nevadí a máme radi aj takýto typ, my sa na tom zabavíme docela riadne. Takže za mňa palec hore.

 

Petra

Zrovna před pár dny jsem došla do konce úžasného Kosmonauta z Čech. Sice mám teď rozposlouchaného něco jiného, ale musím prostě mluvit o tomhle. Už při pohledu na obálku jsem získala pocit, že tohle se mi bude líbit. Potom jsem viděla pár rozhovorů s Jaroslavem Kalfařem, přečetla pár zahraničních recenzí… a hned jsem šla kupovat originál.

Ano, ano, tou dobou už se chystala česká verze, ale zkrátka a dobře mě zajímala ta anglická už jen ze zvědavosti. Český kluk se přestěhuje do Ameriky, vystuduje NYU a nakonec napíše knihu v cizím jazyce. Nabokov to třeba zvládl na jedničku z hvězdičkou, tak jsem cítila potřebu to ověřit. A samozřejmě to je taky na jedničku s hvězdičkou. Což je samo o sobě zkrátka obdivuhodné.

U nás vyšla kniha a potažmo i audiokniha v překladu, který jí teda ale nic na kráse neubírá. A vzhledem k tomu, jak jsem si užila poslech poprvé, pravděpodobně je v mé budoucnosti opětovný poslech nebo čtení v češtině. To se uvidí.

Za mě je tohle naprosto perfektní audiokniha. Nejde v ní tak úplně o vesmír jako spíš o lidi, jejich problémy, historii a jako hlavní prostě vnímám takovou tu naši českou (patriotickou) snahu dostat se ze škatulky malého národa a zbavit se utlačovatelů alespoň tak, že dokážeme něco velkého. Pro některé lidi takovou šanci představuje každoroční hokejové mistrovství, Kalfař jde trochu dál a pošle do vesmíru českého kosmonauta. Který se sice snaží dokázat něco pro svou zemi, ale hlavně ho spíš motivuje jeho vlastní (a dost tmavá) rodinná historie.

Je to strašně pěkný vhled do duše člověka, příběh má v sobě trochu vesmíru, trochu smutku, trochu legrace, trochu historie, trochu filozofie… a mohla bych pokračovat. Byl to můj šálek kávy. Do poslední tečky. Závěr jsem sice odtušila tak ve čtvrtce audioknihy, ale nemyslím si, že tohle by zrovna byl příběh poháněný dějem. Takže mi to absolutně nepřekáželo. Pointa se dostavila a to je podstatné.

A protože jsem poslední na řadě a Ivan dneska nepíše, tak to tady můžu protahovat 😀 Teď zrovna poslouchám v češtině, tak to musím napsat. Poslouchám Nikdy nedělej kompromis od Chrise Vosse. Ten mě učí, jak vyjednávat ve všech životních situacích. Neskutečně mě zaujal popisek a sám fakt, že je to jeden z nejuznávanějších bestsellerů na téma vyjednávání. A musím po pěti hodinách říct, že oprávněně.

U audioknih osobního rozvoje mám většinou dva problémy – interpretace a omáčka. Bod jedna je jasný, podle mě mají prostě interpreti problém se čtením non-fiction. U mnohých audioknih to na tom absolutně ztroskotá. U téhle ne, ta se poslouchá dobře, klobouk dolů.

A teď k té omáčce. Totiž americké audioknihy zkrátka mají tuhle nemilou vlastnost, kdy prezentují X základních myšlenek, ale obalí to ve zdlouhavé omáčce v podobě nicneříkajících příběhů. Tady jsou samozřejmě taky. Ale tyhle příběhy z praxe vás buď zajímají (protože si přesně dokážete vyvodit závěr pro svou situaci), nebo se od nich nedokážete odtrhnout. Chris Voss vyjednával z FBI s mnoha únosci, lupiči, apod. a tyto příběhy jsou součástí audioknihy.

Není to ale jenom o vyjednávání se zločinci. Uvádí totiž i příklady z jednání různých firem, ale třeba i hádajících se partnerů nebo toho, jak přesvědčil svého syna k lepšímu přístupu ke sportu. A já už si teď myslím, že se dokážu vyrovnat s každým otravným prodejcem a vyhádat si co potřebuju. Tedy jakmile si to všechno pořádně zapamatuju a začnu to užívat 🙂

 

 

A co posloucháte vy? Pište, sdílejte. My jsme zvědaví! 🙂