Co posloucháme #13

Já sama nevěřím tomu, že už je březen. Ale kalendáře to říkají všude, tak to asi bude pravda. Každopádně jsme se dopracovali k další „epizodě“ toho, co posloucháme my. A jako obvykle – podělte se s námi o to, co posloucháte vy?

My jsme na tom takhle:

 

Mirka

Bola som cez víkend s maminou, ktorá zrovna šila zvieratká a ja som mala v pláne kresliť a chcela vyskúšať nejakú audioknihu.

Tak som teda hľadala niečo, čo by sa nám mohlo páčiť obom a vyšla z toho Bridget Jones. (Moja mamka ju do konca víkendu už aj dopočúvala, ja ešte bojujem :))
Bridget je niekto, koho netreba predstavovať. Slobodná tridsiatnička, na ktorú sa nalepí každá katastrofa, čo ide okolo. Čiže ja 🙂

Je to presne tá audiokniha, pri ktorej kľudne môžem povedať, že audio prevyšuje knihu. Tým, že interpretkou je Martina Hudečková, ktorá nahovorila aj filmovú Bridget, viete si ju živo predstaviť a celú knihu si môžete premietať ako na filmovom plátne.
Samozrejme, že film a predloha nie sú totožné, niekde sa stretávajú, niekde rozchádzajú. V audioknihe sa toho jednoducho dozviete viac a zabaví vás dlhšiu dobu. A na záver jeden citát – PS: V tom tričku máš hezký kozy 😀

 

Ivan

A je to tu. Práve som dopočúval celú sériu Harryho Boscha od Michaela Connellyho. Čo budem teraz počúvať? Mierna panika…

Ale k veci.

Od Connellyho som pred rokmi začal s právnikom z Lincolnu. A nevedel som prestať. Až som bol zrazu na konci série a nebolo k počúvaniu nič viac. Tak som zabrdol do Connellyho ďalšieho hrdinu, Harryho Boscha. S podozrievaním. Predsa, Miky Holler z Lincolnu bol super. Nechcel som zažiť sklamanie. Zažil? Ani náhodou!

Harry Bosch ma chytil ešte viac ako Mike Holler. Žiadne právnické slučky, žiadne súdne siene. Čistá detektívka s drsným, miestami arogantným, no hlavne neústupným Harrym. Bavilo ma každé pokračovanie, aj keď sa zmenil interprét a myslel som, že to nedám. Prežil som, zvykol som si, dal som to a nechal sa pohltiť príbehom zas a znova.

Pred dvoma dňami som dopočúval (doteraz) posledný diel. Harry je už starý detektív, ktorý fyzičkou nestíha mladým, no skúsenosťami, rozumom, neodbytnosťou a svojim mottom „Každý sa počíta, alebo sa nepočíta nikto!“ nemá v LAPD konkurenciu. Či už bol Harry narozprávaný Peter Gilesom, Dick Hillom, Peter Jay Fernandezom, Len Cariou alebo Titus Welliverom, každý z nich stál za to. No a ja len dúfam, že Michael to nezabalí, a ešte mi nejakého Harryho do cesty pošle. A keď nie jeho, tak aspoň Miky Hollera. Predsa len, bol mladším bratom Harryho Boscha (to ste nevedeli?) tak by ešte zopár prípadov vydržať mohol.

 

Michal

Po skvelej, čo skvelej, zatiaľ najlepšej detektívke (Tanečník) som siahol po českej. A nie takej obyčajnej – táto sa pýši ocenením najlepšia česká detektívka.

Tak som bol na Kroky vraha zvedavý… Vôbec sa to nepočúva zle. Aj to celkom to odsýpa. Ale žiaľ, na mňa je tam príliš málo vyšetrovania. Vlastne, prvá polovica knihy sa vyšetrovania ledva dotkne. Neviem, pravepodobne Tanečník nasadil latku až príliš vysoko.

Takže za mňa audioknihu môžem odporučiť tým, ktorí chcú slušný román, navyše z českého prostredia s výborne rozpracovanými postavami a vôbec im nevadí, že toho vyšetrovania je tam akosi pomenej. Ak ste to vy, vyskúšajte, nebudete sklamaní…

 

Jakub

Únor a březen bývá pro mne, jako pro člena poroty ceny Audiokniha roku, posluchačsky velmi náročný. Přestože jsem většinu z celkem 77 přihlášených titulů slyšel už dříve, je třeba připomenout si je a samozřejmě poslechnout i ty pro mne dosud neznámé. Své výrazné mezery jsem tentokrát zaplňoval v kategorii pro děti a mládež, která již tradičně obsahuje velmi zajímavé kousky.

Mile mě překvapila například Postřelená (audio)kniha – úsměvné, místy až prudce vtipné fantazírování o životě pankáčského mimina v podání Pavla Kružíka, člena nepřehlédnutelné hudebně-kabaretní formace Kašpárek v rohlíku. Kraťoučké příběhy jsou proloženy dnes již legendárními písněmi, takže nehrozí, že by dětského posluchače mluvené slovo začalo nudit. Všehovšudy 78 minut rodinné zábavy – naplánujte si podle toho cestu autem.

Jedním z povedených loňských kousků je nová nahrávka legendárního Poláčkova románu Bylo nás pět. Režisérka Jitka Škápíková se rozhodla vymanit z jha oposlouchané historické nahrávky s Františkem Filipovským, a příběh Petra Bajzy a jeho kamarádů (i těch, se kterými nechodíme) nechala vyprávět herce Jana Zadražila. Ten svým moderním pojetím posunul původní text více do současnosti, takže pokud dnešním dětem dokážete vysvětlit u a tam nějaký historický pojem, budou se bavit.

O třetím výběru z Devatera pohádek jsem zde už jednou psal, takže jen krátce znovu uvádím, že mi hlas Miloně Čepelky, který už od dětství znám ze záznamů představení Divadla Járy Cimrmana, k Čapkovým pohádkám sedí a že se vydavatelství AudioStory povedlo najít výborného, a přitom neoposlouchaného interpreta.

A podobně dobrý pocit mám i z druhého dobrodružství Ducháčkovic rodiny, které nezaměnitelně vypráví Václav Vydra. Jako k herci (televiznímu a filmovému, na divadle jsem neměl tu příležitost) jsem si k němu nikdy cestu nenašel, vlastně mě zaujal až coby hypochondrická žirafa v dabingu animovaného Madagaskaru. V dětských audioknihách odvádí podobně skvělou práci, když duchařské rodině svým hlasem vdechuje život (jakkoliv je to paradoxní). Čili, pokud jako já míjíte Václava Vydru coby herce, dejte mu šanci s audioknihami.

 

Petra

Nedostatek času a prokrastinace s velkým přispěním Netlfixu mě dovedly k takovému menšímu poslechovému útlumu. Takže mám sice rozposlouchanou audioknihu (abych byla trošku konkrétnější, mám rozposlouchané tři audioknihy, ale budu mluvit jen o jedné, protože je velkou výjimkou), ale už jsem ji nějakou tu chvíli neslyšela.

Jakou? Playground od Larse Keplera. Vždycky je mi proti srsti mluvit o smyšleném Keplerovi a chce se mi psát v množném čísle, vzhledem k tomu, že autoři jsou dva. Ale pojďme předstírat.

Normálně bych si Keplera nikdy nepustila, ale prvním tahounem byl fakt, že je namluven Terezou Bebarovou. A já bych prakticky poslouchala cokoli, co ona přečte – tak to i plním. A tím, co mě k poslechu přesvědčilo nakonec, byl obsah. Nejde totiž o obyčejnou Linna detektivku (nic proti nim, očividně jsou dost oblíbené), ale příběh, který inspirovala zkušenost v rodině autorů. (Tohle jste nevěděli? Pfft, vy neposloucháte Audinovinky???) Příběh s nádechem fantasy.

Zatím mám za sebou nějakou hodinu a půl, takže toho ani moc neprozradím – jen to, že se mi moc líbí námět na svět po smrti založený na čínské mytologii. A stejně tak se mi líbí i popis z reality, kdy se hlavní hrdinka setká s tím, jak moc systém nemá rád odchylky a nevysvětlitelné nejasnosti.

Zatím audioknihu nemůžu posoudit celkově, ale schvalovala jsem na ni už pár negativních a pozitivních recenzí, a tak se zdá, že jde spíš o věc vkusu. Do toho mého to zatím zapadá a Tereza audioknihu interpretuje přesně podle mého gusta (tím myslím dokonale – dokáže ona taky něco jinak než dokonale?? Nemyslím si).