Co posloucháme #11

Tentokrát Vám přinášíme trochu jinou verzi toho, co posloucháme. Tedy spíše takhle – co jsme poslouchali. Tu, v níž se podělíme audioknihy, které nám zpříjemňovaly sváteční dny. A tak by se dnešní část mohla jmenovat „Co jsme poslouchali – vánoční edice“. Jdeme na rovnou na to.

Ivan

Cez Vianoce som mal času na počúvanie viac ako som očakával. Najprv som ochorel ja, potom manželka a tak sme miesto lyžovania sedeli doma a čítali. Respektíve, v mojom prípade, počúval.
Z akéhosi popudu som sa rozhodol, že chcem dopočúvať celú sériu Harryho Boscha od Michaela Connellyho a tak som na to išiel rad radom. The Burning Room, The Wrong Side of Goodbye, The Drop a nakoniec Echo Park.

Parádna zábava! Teda, ako sa to vezme.

Ak si človek odmyslí, že každý príbeh je minimálne jedno vyšetrovanie vraždy. Po dopočúvaní posledného Dominika Dána to však bolo naozaj zaujímavé. V duchu som porovnával, ako vyšetrujú detektívi na Slovensku a ako v USA. Ťažko povedať, či Michael Connelly niekedy bol pri reálnom vyšetrovaní ako Dominik Dán, ale opisy sú niekedy dosť podrobné. Aj techniky. Jedine morálka je iná.

Policajti v USA počas služby nepijú (aspoň tí Connellyho), správajú sa menej arogantne a musia si dávať pozor na postupy, lebo súdiť ich môže ktokoľvek a kedykoľvek. Inak takmer rovnaké prostredie. Vrahovia sú na celom svete asi rovnako odporní. Ešteže Harry Bosch s kolegami a Richard Krauz so svojimi ich dokážu toľkých pochytať a zavrieť. Inak by sa mi zaspávalo po takom počúvaní asi ťažko.

 

Jakub

Tentokrát jsem toho o Vánocích moc poslechnout nestihl, pár kratších audioknih ale přece jen. Jednou z nich je třetí výběr z Čapkova Devatera pohádek, který vydalo AudioStory.

A stejně jako u předchozích dvou, vybralo i tentokrát skvělého interpreta – Miloně Čepelku. Přestože jeho hlas můžete znát z rozhlasu a ze záznamů představení Divadla Járy Cimrmana, audioknihu četl vůbec poprvé a zvládl to na výbornou. Stejně jako Vlastimilu Brodskému u prvního a Arnoštu Goldflamovi u druhého výběru, i Čepelkovi se podařilo naladit sebe i posluchače na správného čapkovského ducha. O Vánocích jeho vyprávění obzvláště pohladilo.

Zvědavost mi nedala a poslechl jsem několik prvních povídek ze sbírky Praha Noir. Audiokniha je stejně jako její předloha souborem čtrnácti detektivně laděných příběhů čtrnácti současných českých autorů. Na zvukové podobě se podílelo čtrnáct českých herců a mohu-li už teď soudit, bude to příjemné poslouchání. Povídky jsou asi půlhodinové a celá audiokniha je tak pestrým průřezem současnou tvorbou. Těším se, až doposlechnu zbytek.

 

Mirka

Počas vianočných sviatkov som mala dosť veľkú audioknižnú pauzu. Chápete, bola som silno zaneprázdnená pozeraním rozprávok! Urobila som len dve výnimky.

Prvú, keď moja mamina piekla perníčky (a vlastne som celému svetu ešte aj popritom robila láskavosť už len tým, že som nepiekla. Každý, kto počul o mojom pekárskom umení, si určite práve vydýchol 🙂 ). Takže, keďže som sa na to pečenie len pozerala, vytiahla som k tomu svoj obľúbený vianočný príbeh – Vianočnú koledu od Charlesa Dickensa.

Väčšinou si ju čítam alebo pozerám niektorí z filmov, ale v posledných rokoch som si strašne obľúbila audioknižné spracovanie. Pre mňa je tá audiokniha neodolateľná – krásny príbeh o vianočnom zázraku (a ja na zázraky verím!), obohatený o vianočnú hudbu a k tomu jeden z mojich najobľúbenejších interpretov – Josef Somr.

A druhú výnimku tvorili Svěrákovi Traja bratia. Prečo? To je jasné. Pozerala som ich v televízii a nemala som dosť, tak som siahla ešte aj po audioknihe.

 

Michal

Tak týždeň pred Vianocami sa mi podarilo dopočúvať Švábov a keďže práve v tom období vyšla novinka (knižná aj audioknižná) od Dominika Dána, šiel som automaticky do nej.

Pôvodne som si myslel, že budem mať na týždeň až dva vystarané, ale poznáte to. Vianočné upratovanie sem, stavanie stromčeka tam, nákupy darčekov hentam a neustále varenie k tomu a audiokniha bola za tri dni tamtam.

Smrť na druhom brehu má skvelého autora (Dominik Dán), famózneho interpréta (Marián Geišberg), spád, napätie, sympatických detektívov, zaujímavý detektívny prípad (mŕtvola, ktorý nikomu nechýba) ale hlavne detailný pohľad na policajnú prácu.

V tejto sa teda okrem procesu vyšetrovania pozriete aj na to, ako sa pripravujú a prebiehajú razie v podnikoch či ako (ľahko) sa sledujú civilné osoby. A to len tak v nejakej detektívke nenájdete, že?

Takže za mňa palec hore, dávam päť Mišiakov z piatich a už teraz sa teším na ďalšiu Dánovku…

 

Petra

Vánoce jsou pro mě každoročně šancí víc číst a poslouchat a letos jsem sice zvládla trochu míň než loni, i tak jsem si svůj uklízecí/posluchačský kroužek užila. Doposlouchala jsem Gumption: Relighting the Torch of Freedom with America´s Gutsiest Troublemakers od Nicka Offermana. Já vím, skvělý název. Nick Offerman je můj oblíbený herec, který má i svůj business a vyrábí lodě a nábytek ze dřeva. Jeho první kniha byla z jeho vlastního života a doteď je mou nejoblíbenější životopisnou audioknihou. V téhle se Nick dívá na americkou historii a vybírá známé i méně známé postavy, které podle jsou podle něj nejodvážnější. Některé kapitoly opravdu stály za to, ale celkově byla lepší jeho první audiokniha. Dneska jsem ale zjistila, že Nick namluvil Toma Sawyera, takže ten už čeká v knihovně.

Loňský rok přinesl dlouhou řadu úmrtí mezi slavnými lidmi, jednou z nich bohužel byla i Carrie Fisher :/ Většina lidí ji zná jako princeznu Leiu z filmů Star Wars, co jsem ale zjistila až po její smrti (ano, stydím se) je, že se celý život snažila rozšířit povědomí o psychických nemocech, sama trpěla bipolární poruchou a její audiokniha Wishful Drinking se na něco z toho soustředí.

K téhle audioknize jsem se dostala na doporučení známé a jsem za to vděčná. Audiokniha má jen 4 hodiny, takže jsem ji slyšela na jeden zátah a došla jsem k závěru, že byla naprosto dokonalá, proč? Carrie si totiž uměla udělat legraci sama ze sebe a její sarkastický styl vyprávění vás chytne a nepustí. Nehledě na to, že její život byl dost zajímavý. Tohle je pro mě audiokniha, kterou si klidně v budoucnu pustím několikrát.

Mezi svátky jsem si ještě pustila novinku od Lauren Graham (asi ji budete znát jako Lorelei ze seriálu Gilmorova děvčata), Talking as Fast as I Can. Ta samozřejmě vyšla jako dobrý marketingový tah ve stejný čas jako nové díly Gilmore Girls na Netflixu. Loni jsem si osvěžila seriál a zhlédla všechny série znovu dokola. Viděla jsem i pár (dobře, hodně, Mirka mi řekla, že jsem posedlá…) rozhovorů s Lauren a ostatními tvůrci. Tím uvádím to, proč mě tahle audiokniha až tak moc nebavila – přišlo mi, že drtivou většinu fakt už znám. Ale chápu, že pro někoho jiného může být skvělá.

O sváteční dny jsem brala pastelky a malovala si (vymalovávala) za poslechu Holding Up the Universe. Což je audiokniha žánru contemporary young adult, takové ty romány pro dívky (což je sice škatulka, ale jak to jinak pojmenovat) – a tahle mě extrémně bavila. Proč? Byl to zajímavý příběh, který si mě hned získal a hlavně mluvil o obezitě, šikanování, síle ducha…a prosopagnozii.

Prosopagnozie je kognitivní porucha, kdy neumíte rozpoznávat obličeje lidí. Takže neumíte poznat ani sami sebe v zrcadle, svoji rodinu, nikoho. Lidi rozpoznáváte na základě dalších znaků, jako styl chůze nebo nějakého neobvyklého znaku. Já osobně o ní nikdy neslyšela, než jsem četla Bone Gap (magický realismus, nádherná kniha, v češtině vyšla loni jako Včelí královna), ale má ji velká řada lidí, třeba i Brad Pitt. A tahle audiokniha vám dovolí podívat se do mysli někoho, kdo s touhle poruchou žije. Osobně si myslím, že by mělo existovat více knih s rozmanitými postavami i problémy, jsou totiž skvělým způsobem, jak představit mládeži realitu – přátelským způsobem.

A poslouchala jsem dokonce i česky! Totiž v rodině máme tradici hraní vědomostních her a s postupem let mě začíná bratr neustále porážet, tak jsem si řekla, že si opráším nějaké ty vědomosti zábavnou formou. Poslouchala jsem 1001 myšlenek: Věda a technika. A musím říct, že mi sice chvíli trvalo zvyknout si na vypravěče, ale byla jsem hodně rychle pohlcená kvůli strukturování jednotlivých témat. Protože tahle audiokniha je přesně tím, co jsem od ní čekala – dává vám zajímavá fakta takovým způsobem, který vás prostě baví.

Rozhodla jsem se letos postupně doposlouchat všechny díly, protože je fajn, když se bavíte, ale nevymýváte si mozek, spíš mu pomáháte. Takže za mě výborné! Jen je podle mě třeba si to rozkládat na části, protože jinak si za chvíli nebudete pamatovat vůbec nic, encyklopedii byste najednou taky nečetli (snad). A ty deskovky? Zase jsem nevyhrála 😀 přeci jen je tam hodně dalších témat, ale příští rok to určitě bude jiný příběh!

A nakonec jsem rozposlouchala – teď jsem někde ve 40 % audoknihy Born a Crime od Trevora Noaha. Trevor uvádí mou oblíbenou politickou satiru, The Daily Show, takže jsem šla do audioknihy nadšená hned ze začátku. Tahle audiokniha ale má něco i pro lidi, kteří ho vůbec neznají.

Když nebudu myslet na jeho televizní osobnost, jeho příběh je takový, který by si měl poslechnout každý. Trevor se narodil na jihu Afriky v období apartheidu. Jeho matka černoška, otec běloch. Jak říká Trevor, většina dětí je důkazem lásky rodičů, on byl důkazem jejich zločinu. Odtud je také název audioknihy. Tu čte on sám a já ji poslouchám každý den po kouscích a je úžasná.

Poskytuje totiž pohled na tehdejší politickou i společenskou situaci očima někoho, kdo si ji zažil – a ten někdo je navíc inteligentní, duchaplný a zábavný člověk, takže jeho shrnující závěry tomu příběhu dodávají ještě další vrstvu. Prostě zatím je ta audiokniha skvělá a pokud posloucháte v angličtině, vůbec neváhejte a sáhněte po ní.