Proč miluju audioknižní aplikace (a vy byste měli také)

Audioknihy posloucháme každý jinak. Někdo si rád přehrává CD ze sestavy nebo v autě, jiný rád poslouchá na mp3 přehrávači. Další zas na počítači. Já osobně dám vždycky přednost aplikaci. A protože lidem věci ráda vnucuju, řeknu vám, proč byste tak měli poslouchat i vy 🙂

Podtitul článku: Teleshopping 101

 

Jestli si nemůžu vzít svoji audioknihu, nepřijdu!

Žijeme v době, kdy se takový chytrý telefon stal naší třetí rukou. Některým lidem to možná vyhovuje, ale já jsem schopna si svou závislost přiznat a nebránit se jí. Telefon už dávno nevyužívám jen na telefonování (když se nad tím zamyslím, volání je ta nejmíň častou činnost, kterou díky telefonu realizuju).

Co se týče audioknih, sama jsem si přešla z fáze „to přeci ale není čtení“ až do „poslouchám, kudy chodím nebo jezdím“. Dneska už se striktně řídím Desaterem audiomola. A věřte, že aplikace mi přijde vhod.

Jsem totiž ten typ čtenáře, co je schopný rozečíst celou řádku knih (stačí, aby byla každá z jiného žánru). Takhle si do aplikace stáhnu víc audioknih (a protože pracuju s omezenou pamětí telefonu, stahuju jen po kouscích, inu, do iPhonu SD kartu nedáte) a pak už si jenom vybírám.

A vzhledem k mé závislosti se nestane, že bych s sebou neměla telefon. A tím pádem i knihovnu (já tedy mám i tu ebookovou, takže je vždy z čeho vybrat). Bod číslo jedna je prostě to, že máte audioknihy po ruce a nemusíte tahat nic navíc. Protože telefon by si většina z nás vzala i tak.

Teď budete argumentovat, že ok, Petro, to je sice hezký, ale můžu si stáhnout mp3 soubory a přehrát je v každém druhém přehrávači. Na svém telefonu. Tak proč jako budu používat aplikaci? 

Tak poslouchejte, teprve se rozjíždím.

 

Aplikace jsou nejlepší kámošky

Pojďme teď mluvit o hypotetické audioknižní aplikaci (jmenuje se Audiolibrix :D). Tu si totiž nainstalujete do telefonu, druhého telefonu, tabletu, dalšího tabletu, a tak dál. Kolik máte zařízení, tolik máte schovek na audioknihy.

A řeknu vám, že tyhle jednotlivé aplikace spolu komunikují lépe, než já s některými lidmi. A jsou aspoň tak sehrané jako já a moje nejlepší kamarádka. Možná víc, protože nemají emoce (mimochodem, roboti jsou na cestě nás ovládnout mnohem dřív, než jsme si mysleli).

 

 

Tyhle aplikace se synchronizují. Co to znamená pro mě? Že začnu poslouchat na telefonu, potom třeba skončím. Jakmile si zapnu aplikaci na tabletu, hned na mě dělá chytrou a zeptá se mě, jestli chci poslouchat od místa, kde jsem skončila na telefonu. Moje odpověď zní ano, prosím!

A to samé mimochodem udělá i online přehrávač na hypotetickém (našem) webu. Prostě si nic nemusíte pamatovat a hledat. Přehrávač si to pamatuje za vás. Ale však už od Ivana víte, že lidská pamět je na ukládání informací to nejhorší místo, že?

 

Jedu jen ty nejlepší části

Jak si označujete své oblíbené části v knihách? Děláte si poznámky? Já jsem jedním z těch čtenářů, kteří ohýbají rohy. Ano, dám vám čas to rozdýchat…

Těch oslích uší mimochodem dělám dost, protože si označuju svoje oblíbené části knih a potom se k nim s láskou vracím. Ale můžete být v klidu, tolika knihám zase neubližuju. Čtu totiž převážně formou elektronických knih a audioknih. V té elektronické používám highlighty a záložky.

No a při audioknihách? Tohle je mimochodem taky jeden z argumentů lidí proti audioknihám (krom toho, že nevoní…). Že si do nich moc nedají záložky. Ale dají. V jedné aplikaci, kterou používám (jméno začíná na A… a končí na udiolibrix, no dobře, dělám to i v Audible) si zkrátka a dobře stisknete políčko přidat záložku, přidáte si komentář, jaký chcete a voilà, záložka je na světě!

Ani vám nemusím říkat, jak se to kolikrát hodí. Někdo to teda může využívat ke studiu nebo dohledání podstatných věcí. Já osobně si dělám záložky proto, že občas přijde takové to sentimentální období, kdy se mi chce číst/poslouchat něco ověřeného a oblíbného. A tehdy přijde čas na oblíbené části poslechnutých a přečtených knih. Je sice tolik knih a tak málo času, já vím. I tak zvládnu x hodin procházet své oblíbené pasáže knih. Vy ne?

 

Návrat do dětských let

Já osobně nejraději poslouchám před spaním. A můj naprosto nejoblíbenější prvek aplikace se jmenuje časovač vypnutí.

Audioknihy tak trochu využívám k uspávání. Stejně jako nám rodiče četli pohádky, já si je teď pouštím do uší. Musím rozumně vybírat, protože už jsem zjistila, že detailně popsaní pavouci nejsou tou pravou volbou. A stejně tak ani masoví vrahové.

Určitě je nás víc, ale já si takhle nastavím časovač na půl hodinky a ráno ještě o dvacet minut přetáčím. Ale stane se mi i to, že se zaposlouchám a chci čas prodlužovat.

Teď je čas na kontroverzní prohlášení. Totiž časovač vypnutí v té hypotetické (naší) aplikaci vám chrání zdraví. Cože?

Hlavní problém je v tom,  že většina lidí dneska usíná u televize, počítače, nebo třeba prochází sociální sítě. Ale podsvícení obrazovek a tohle bílé světlo vám ubližuje.* Způsobuje totiž, že se vám tvoří hormon serotonin (ten, který ve vás vzbuzuje štěstí) a blokuje tvorbu melatoninu. Co dělá melatonin? Ále, jenom reguluje spánek a je v první bojové linii obrany těla proti stresu.

Když to celé zkrátím, koukáním na telku a jiné obrazovky si kazíte spánek a špatný spánek má pak zase za důsledek horší zdraví. Před spaním byste správně měli mít světlo červené (proto umí chytré telefony tzv. noční režim, kdy používají červené světlo – nastavte si to, uvidíte).

A teď zpátky k aplikaci. Představte si, že teda chcete u něčeho usnout (protože dnes už člověk kolikrát neumí vypnout myšlenky). Pustíte si audioknihu, nastavíte si časovač vypnutí a ulehnete. Nic na vás nesvítí, máte šanci v klidu usnout.

Ale i když dojede určený čas a vy potřebujete poslouchat dál, nemusíte zapínat telefon a mračit se u světla z něj. Jednoduše s tím telefonem zatřesu a časovač se zresetuje a jede od začátku. A vy jste dál ve tmě. Hurá, ahoj melatonine!

Jasně, ideální by bylo zahodit všechna zařízení a usnout v temné místnosti bez podnětů a elektronických přístrojů. Ale kdo z nás to dnes dokáže? S audioknihou aspoň uděláte ten krok směrem k lepšímu spánku. Já to tak mám.

 

 

*Berte to jen jako poznámku na okraj 🙂 Nejsem doktor a nic z toho nepotvrdím.