Líbilo se, zkuste, proč #18

Líbila se vám jedna audiokniha? Tu druhou si taky zamilujete! A my vám řekneme proč. Dnes je řada na už osmnáctou část našich doporučení na základě některých podobností a vlastního úsudku. Pokud doma sedíte a zoufáte, protože jste si poslechli tohle a tohle, ale ne a ne najít něco podobného, co by vás stejně potěšilo, přišli jste na pravé místo! My se o vás postaráme 🙂

 

Pan Kaplan má stále třídu rád

Revizor a Pan Kaplan mají spoustu společného – hlavně ten úžasný humor vznikající v groteskních situacích. Obě považuji za nadčasové (audio)knihy a zároveň jsou mými nejoblíbenějšími „komediemi“ (to se také počítá jako společný prvek!). Hlavní roli v obou dílech má jednoznačně člověk a jeho schopnosti i neschopnosti – a ač jsou dějově odlišné, podstata bude pořád stejná.  Zpět ke zmiňované nadčasovosti – děj obou (audio)knih se už odehrál před nějakou dobou (v případě Revizora trochu delší), a přesto si v jednotlivých postavách dokážete najít lidi kolem sebe, případně principy, které ještě dnes fungují. Při Revizorovi se smějete nádhernému vykreslení lidských postav a často jejich hlouposti. A podobně je tomu i u pana Kaplana. Nesmějete se tam ale postavám, nýbrž s nimi. Jde o audioknihy, při kterých si odpočinete, od srdce se zasmějete a při konci poslechu máte pocit, že vám to i něco dalo. A co už byste od takové audioknihy chtěli jiného, že? Pan Kaplan je navíc v překladu veledílem překladetele samotného – původně šlo o dospělé studenty na večerních lekcích angličtiny, jazykové vtipy by se tudíž úplně ztratily. V překladu je děj našroubován na češtinu a v překladu tak vznikly skvosty jako „jednotné číslo – nemoc, množné číslo – nemocnice“, a tak podobně. Už si ji budete muset poslechnout sami, abyste ji dokázali ocenit 🙂

Analfabetka, která uměla počítat

Když přicházel Jonasson se svým prvním románem – Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel – ze všech stran jste mohli slýchat, že jde o dalšího Forresta Gumpa. Přirování v literatuře jsou většinou ošemetná, protože buď stavějí dílo do nesmyslné konkurence. Nebo potom samotného člověka nutí ke srovnáním a může se dozvědět, že vůbec nečte/neposlouchá něco, co čekal. Každopádně v tomto případě není srovnání mimo mísu. Těžko totiž budete hledat další díla, kde byste měli sympatického hrdinu, o kterém si polovina myslí, že je chytrý, druhá polovina ho považuje za roztomilého hlupáka (ano, už jak jsem to napsala, vzpomněla jsem si na Švejka – ale Švejk je něco jiného, Švejk je dle mého typický Čech a jako takový vůbec není hloupý…jen umí řádně využít jakékoli situace a zrovna nejpracovitější také není, že). Zpět k Analfabetce – ta se totiž podobně jako Forrest dostane do pěkné řady neobvyklých a absurdních situací, ze kterých vždy dokáže vytěžit to nejlepší. Podobný je i střídavě přátelský a suchý typ humoru, který si prostě oblíbíte, i kdybyste nechtěli. Pravda je jednoznačná – pokud milujete Forresta, Nombeko musíte dát minimálně šanci a nesrovnávat. Vychutnejte si jiný příběh, ale styl vyprávění, postavy i humor zkrátka způsobí, že si ho užijete.